Čus!
- Jmenuju se Emil.čtenář, jsem v septimě na střední a rád čtu, což jste asi pochopili ;)
- Minule jsem se vám představil, čeknuli jsme společně i bráchu Ignáce na ičeštině, takže dnes můžeme rovnou bez okolků přejít k dalším cool knihám a spisovatelům.
- V prvý řadě bych vás rád seznámil se španělským autorem, kterej se jmenuje Carlos Ruiz Zafón.
- A především s jeho románem Stín větru.
- Tahle kniha dokonce po svým vydání způsobila jistou „zafónománii“, čemuž se vůbec nedivím – vlna čtenářskýho šílenství proplula nejen Španělskem, ale i mnoha jinými zeměmi.
- A tohle je jako fakt, žádnej fejk ;)
- Příběh se odehrává v Barceloně a má silnou, působivou a tajemnou atmosféru, fakt hustou, dokonce takovou, že máte chuť se tam hned podívat – a pokud ne přímo naživo, což by bylo samozřejmě the best, tak aspoň mrknout na google - maps - street view a tam toho panáčka (já mu říkám Eman :) postavit třeba doprostřed bulváru La Rambla, nebo na nějaký náměstí, kde jsou Gaudího stavby.
- A procházet se s ním po všech těch magickejch místech.
- Jsme teda ve Španělsku, a to poválečným, kde však ještě silně rezonují dozvuky války i španělský občanský války (jak by řekl brácha Ignác :) Hrdinou celýho příběhu je synek knihkupce Daniel, kterej v den svých narozenin objeví v tzv. pohřebišti zapomenutých knih jistou knihu od neznámýho a tajemnýho spisovatele jménem Julián Carax. Ta kniha ho natolik fascinuje, že se po přečtení rozhodne po jejím autorovi pátrat. Mezitím v náznacích sledujeme i příběh toho tajemnýho autora Caraxe a v pravej čas, až budete dostatečně čtenářsky nažhavení, se oba příběhy spojí…
- Víc vám prozrazovat nebudu, jednak proto, abych vám něco podstatnýho neprolátnul, a druhak proto, abych se moc nevypisoval a vy nakonec z těch hafo informací nehodili čelíčko. LOL :)
- Ale jedno vám ještě řeknu:
- ve Stínu větru je prostě všechno, co od skvělýho románu očekáváte – velkej příběh, pořádný napětí (s účastí několika fakt podlejch záporáků a hejtrů), hustá atmosféra, tajemno, vášeň, výborný dialogy, styl psaní i špetka toho humoru, elegance a šarmu (hlavně v postavě mýho oblíbence, sympaťáka Fermína Romera de Torrese).
- Jo, a abych nezapomněl, pokud vás kniha nadchne, existují ještě tři další, který na Stín větru volně navazují, nebo mu časově předcházejí. Celá série se jmenuje Pohřebiště zapomenutých knih.
- Ještě se vrátím zpět k bráchovi Ignácovi a jeho nejnovějším doporučením, hoďte na ně oko na ičeštině:
- Určitě stojí za zmínku kniha Soví zpěv od Ivy Procházkové.
- Tu jsem četl v patnácti a fakt mi sedla, i když je trošku depkoidní. Ale je hodně dobrá a taková citlivě a cool psaná. A taky sci-fi/fantasy a trochu PostApo, i když vlastně z pohledu dneška zároveň už i trochu retro :) Což nic nemění na tom, že je ta kniha bezvadná.
- Pro milovníky detektivek, nebo spíš psychotrhillerů je jak stvořenej Analytik od Johna Katzenbacha.
- Já bych to trochu připodobnil k válečnýmu filmu Nepřítel před branami, pokud jste jej viděli – ten je o souboji dvou ostřelovačů, sovětskýho a německýho, a takový jejich psychologický válce. No, a kniha Analytik je zase o takovým dost ostrým souboji dvou ostřelovačů duší: psychiatra a jeho pacienta, kterej chce svýho doktora zničit. A je to hodně napínavý, pokud se začtete hlouběji.
- Btw. doporučil jsem tuto knihu kámošovi, kterej studuje na střední umělecký, a on pak se spolužáky celej příběh ztvárnil v jejich dramaťáku. A měli megaúspěch.
- No, a samozřejmě bych nechtěl zapomenout ani na Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy, to je prostě klasika a Karel, ten holt psát uměl :)
- A když už jsme u něj: zkuste si prubnout test a schválně – kolik budete mít bodů? ;)
