- Čeština je krásný, květnatý a složitý jazyk, o tom nemůže být sporu.
- Tahle složitá květnatost má však i svoji daň v podobě jistých jazykových zapeklitostí.
- Věděli jste, že v rámci českého jazyka existují situace, které se nedají napsat jednoznačně správně, i kdybyste se na hlavu stavěli?
- Představme si následující situaci:
- Pán (říkejme mu Procházka) se jde projít do přírody.
- Zastaví se u řeky a pozoruje její hladinu.
- Na hladině řeky se dělá vodní vír.
- Přímo nad řekou je skloněná dlouhá větev stromu a na ní sedí výr.
- V zorném úhlu pana Procházky tedy sedí výr přímo nad vírem.
- A pan Procházka oba v_ry pozoruje.
- A jsme na gramatických lopatkách!
- Protože tuhle větu v dané situaci prostě nemůžeme zapsat zcela správně.
- Nemůžeme upřednostnit ani jedno z í/ý a žádné znaménko pro dvojité iy v českém jazyce nemáme.
- O této situaci můžeme bez problémů vyprávět, ale zapsat ji nelze.
- Podobných příkladů existuje samozřejmě více, vezměme si třeba spojení slov bydlo/bidlo a výskat/vískat:
- Náš starý známý pan Procházka se vypravil stanovat – kam jinam než – k řece.
- Měl svůj stan hned u břehu, a když byl jedno odpoledne na procházce, ten stan, tedy jeho dočasné bydlo, mu vzala voda.
- Ve stanu měl pan Procházka i bidlo, právě pro případ, že by mu něco spadlo do vody.
- Jenže jeho bydlo uplavalo i s bidlem.
- Voda panu Procházkovi obě b_dla vzala.
- I do třetice se s panem Procházkou (a tentokrát i s paní Procházkovou) podíváme k řece.
- Výr na větvi nesedí, stan si s sebou nevzali, zato mají manželé Procházkovi na břehu romantickou chvilku.
- Pan Procházka víská paní Procházkovou ve vlasech a přitom si vesele výská.
- A přestože je paní Procházková spokojená, pana Procházku po chvíli obě v_skání přestanou bavit.
Slovům, která mají stejnou fonetickou výslovnost, ale úplně odlišný význam, říkáme homofony.- Stejně se vyslovují, ale jinak se píší.
- Neexistuje pro ně žádný jednotící výraz a nemůžeme je shrnout pod jedno označení.
- A to právě proto, že spolu kromě zvukové podoby nemají vůbec nic společného.
- A co kupř. k výrovi/víru říká jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR?
„Je to slovní hříčka záměrně sestavená tak, že větu můžeme vyslovit, protože ve výslovnosti i a y nerozlišujeme, ale pravopisně ji obvyklým způsobem (tj. napsáním jednoho písmena) řešit nelze. Jedná se o dvě různá slova se zcela odlišným významem (jedno rodu mužského životného, druhé mužského neživotného), která nelze shrnout pod jeden pojem. Pokud byste si dosadili třeba jablka a hrušky, tak je také nemůžete shrnout jen po označení jablko/hruška. Nelze doporučit ani zápis s lomítkem: oba víry/výry nebo oba ví/ýry. Řešením je zápis pozoruje vír i výra, který však ruší slovní hříčku.“
Zdroj: