Baroko v české literatuře

Teorie

Co musíte znát?


  • Baroko = perla nepravidelného tvaru, perlový šperk.
  • Období: konec 16. století – pol. 18. století.
  • Ve středu zájmu je Bůh, převažuje náboženská literatura, kontrasty (Bůh x člověk).
  • Nesprávně používán název „období úpadku“ – toto období bylo velmi problematické, nelze je zjednodušovat.
  • Baroko vystřídalo renesanci a humanismus a znovu svět uvrhlo do hluboké víry v Boha.
  • Zájem o člověka byl nahrazen náboženským přesvědčením, do kontrastu byl dáván pozemský a posmrtný život (pozemský život = utrpení, posmrtný život = vykoupení).

  • Příchod baroka je spojen s politickými a společenskými změnami po porážce stavovského povstání roku 1620.
  • (1620 – bitva na Bílé hoře, 1621 – poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, 1627 – Obnovené zřízení zemské – zrovnoprávnění češtiny s němčinou, rekatolizace).
  • Protože většina vzdělanců se hlásila k jiným než katolickým církvím, byli mnozí nuceni emigrovat.
  • Po emigraci většiny dobrých autorů vznikly dva proudy českého písemnictví: domácí a exilová.
  • Česká domácí literatura se stala díky odchodu většiny vzdělanců do zahraničí nástrojem rekatolizace (nucení konvertovat ke katolické víře).
  • Nebylo tomu jinak ani u jiných druhů umění (malířství, sochařství, architektura…).

  • Rekatolizační snahy, které ztělesňoval jezuitský řád, vyvrcholily v první třetině 18. století.
  • Roku 1729 proběhlo okázalé svatořečení Jan Nepomuckého.
  • V téže době dokončil Jan Koniáš (1691-1760) soupis náboženský „nepřístupné“ literatury Libri prohibity – zakázané knihy.
  • Literární tvorba byla nepříznivě ovlivněna oslabeným postavením češtiny, která postupně ustupovala němčině.
  • Plně barokní charakter dostalo písemnictví asi v polovině 17. století.
  • Převládala náboženská a naučná tvorba.
  • Literární dění výrazně ovlivnili kněží, zejména z řad jezuitů.
  • V domácí literatuře se vedle oficiálních proudů rozvíjela i tvorba lidová a pololidová.

A) Domácí tvorba
 
 
Adam Michna z Otradovic (1600-1676)
 
  • Byl varhaník, skladatel v jižních Čechách.
  • Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika – obsahují píseň Chtíc, aby spal = vánoční ukolébavka.
 
 
Bedřich Bridel (1619-1680)
 
  • Jezuita, založil tiskárnu v Klementinu, zemřel na mor, když ošetřoval nakažené.
  • Co Bůh? Člověk? – skladba, která porovnává Boha a člověka.
  • Boha vyzdvihuje, člověka shazuje, založeno na kontrastech.
 
 
Felix Kadlinský (1613-1675)
 
  • Byl autor tzv. alamódové poezie (kopírující ve světě módní trendy v poezii). 
  • Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku posazený 
 
 
Václav Jan Rosa
 
  • Byl zastánce tzv. purismu = nahrazování slov německého původu za česká slova (brýle – nosovočky, salát – zelenochrupka, student – knihovtipník...).
 
 
Bohuslav Balbín (1621-1688)
 
  • Pocházel ze 6 dětí, byl velmi nemocný, matka ho zaslíbila Bohu, stal se tedy knězem a vstoupil k jezuitům.
  • Převracel lidi na katolickou víru, byl prý velmi přesvědčivý.
  • Uvědomoval si, jaké nebezpečí hrozí češtině ze strany Habsburků a němčiny, sbíral staré české knihy, zachraňoval je před zabavením.
  • Učil na gymnáziu, ale byl odvolán. 
  • Uchýlil se do kláštera, kde psal.
  • Po prvním záchvatu mrtvice ochrnul na pravou stranu těla a musel psát levou rukou.
  • Po druhém záchvatu mrtvice ochrnul celý.
 
  • Rozmanitosti z historie království českého
  • Výtah z dějin českých
  • Na zhoršující postavení češtiny poukazuje v Obraně jazyky slovanského, obzvláště českého, která byla zabavena cenzurou a mohla vyjít až o 100 let později zásluhou Františka Martina Pelcla (českého obrozence, který za to, že Obranu vydal, šel na pár dní do vězení).
 
B) Exilová tvorba
 
 
  • Z exilových spisovatelů se do obecného povědomí zapsali ti, kteří vycházeli z tradic humanistického dějepisectví.
 
  • V Polsku působil Pavel Stránský ze Zap, jenž vydal latinsky psané dílo O státě českém.
 
  • Pavel Skále ze Zhoře pracoval na desetisvazkové Historii církevní, psané česky. Práce však zůstala jen v rukopise.
 
  • Nejvýznamnější z exilových autorů se stal „učitel národů“ Jan Amos Komenský.
  • Literární baroko bylo u nás dlouho zavrhováno.
  • Dnes je zřejmé, že nepředstavuje jen období úpadku, ale zrodila se v něm i díla vysoké umělecké kvality.
  • Mylně se této době přezdívá doba „temna“ (podle románu Aloise Jiráska).

 

Jan Amos Komenský (1592 – 1970)
 
  • Narodil se v Nivnici, Uherském Brodě, Komně… Nevíme přesně.
  • Studoval na škole v Přerově, později na univerzitě v Herbornu.
  • Emigrace do polského Lešna, potom do Švédska, Holandska (Amsterodam).
  • Byl biskupem Jednoty bratrské.
  • Rektor a učitel na univerzitách celého světa.
  • 3krát ženatý, první žena zemřela i s dvěma jejich dětmi na mor.
  • Při požáru v Lešně přišel o řadu svých děl – obrovská ztráta.
  • Zemřel v Holandsku, pohřben je v Naardenu.
 
  • Byl tvůrcem školství, a to nejen u nás.
  • Poprvé definoval pojmy: školní rok, školní týden, prázdniny.
  • Rozděloval děti podle věku, nadání.
  • Velký důraz na předškolní výchovu a výuku cizích jazyků.
  • Měl obrovské požadavky na schopnosti učitele.
 
 
Didaktická díla:
 
  • Informatorium školy mateřské – 0-6 let, předškolní vzdělávání, důležitá je funkce a fungování rodiny.
  • Brána jazyků otevřená – Výuka jazyků, odmítá suchý dril slovíček nazpaměť.
  • Didactica magna (Velká didaktika) – Shrnuje veškeré Komenského názory na výuku, kolik lidí má být ve třídě, jak má být složen rozvrh hodin…
  • Schola ludus (Škola hrou) – Výuka formou hry, využití divadla, učitel = herec.
  • Orbis pictus (Svět v obrazech)
  • Česká didaktika
 
Ostatní díla:
 
  • Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – Závěť církve, která je odsouzena k zániku, Komenský byl členem Jednoty Bratrské.
  • Labyrint světa a ráj srdce – 2 části, Labyrint světa = Poutník prochází městem v doprovodu Mámení a Všezvěda Všudybuda, má nasazeny brýle, vidí reálný svět, vize světa jako labyrintu, Ráj srdce = filozofické otázky o životě a smrti.