Česká meziválečná próza - demokratická próza

Teorie

Co musíte znát?

Karel Poláček (1892 – 1945)
 
  • *Rychnov nad Kněžnou, +Gliwice
  • Narodil se v židovské rodině. Studoval v Rychnově gymnázium, byl vyhozen pro vzdorovité chování.
  • Maturoval na gymnáziu v Praze.
  • Studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity.
  • Na začátku první světové války narukoval do armády.
  • Prošel ruskou a italskou frontou.
  • Po návratu nastoupil jako úředník a začal psát do časopisu Nebojsa.
  • Zde se seznámil s bratry Čapkovými.
  • Stal se členem kruhu pátečníků.
  • Od roku 1922 spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj.
  • V roce 1939 byl pro svůj židovský původ propuštěn.
  • Oženil se s Adélou Herrmannovou, podle vzpomínek dcery Jiřiny manželství nebylo šťastné, 1939 se rozvedli.
  • Po vyhazovu z Lidových novin se živil jako knihovník v Židovské náboženské obci.
  • Dceru Jiřinu stačil poslat do Anglie. 1943 byl Karel Poláček deportován do Terezína, 1944 nastoupil do transportu do Osvětimi.
  • Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře.
  • Až v 90. letech se podařilo najít účastnici pochodu smrti, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg a že se účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz.
  • Není známo, zda Poláček zahynul na pochodu, při vstupní selekci nebo později. 21. ledna 1945 odpovídá datu selekce v koncentračním táboře Gleiwitz.
  • Jeho dílo je humoristické, nebylo vždy hodnoceno dobře – F. X. Šaldovi se nelíbil Poláčkův strohý nezdobný styl psaní a označoval jeho díla za nudná.
 
  • Povídky pana Kočkodana
  • Mariáš a jiné živnosti
  • Židovské anekdoty
 
  • Se žlutou hvězdou
  • Poláčkův deník, který si vedl až do odchodu do Terezína, Poláček se nelituje, dívá se na svět s úsměvem a jemným humorem.
 
  • Muži v offsidu
  • Příběh fanoušků Viktorky Žižkov a Slavie Praha.
 
  • Hostinec U Kamenného stolu
  • Nemohlo vyjít kvůli jeho židovskému původu, svým jménem to zaštítil Vlastimil Rada.
 
  • tetralogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno 
  • Vážné romány pojednávající o 1. světové válce na maloměstě.
 
  • Bylo nás pět
  • Napsal krátce před odchodem do Terezína, zobrazuje dění na maloměstě tentokrát očima dítěte.
  • Jedná se o mistrovské dílo jazykové komiky.

Eduard Bass (1887 – 1946)
 
  • *+Praha
  • Vlastním jménem Eduard Schmidt.
  • Vystudoval v Praze reálku, vyučil se v obchodě svého otce kartáčnictví a studoval ve Švýcarsku a Německu.
  • Vystupoval jako recitátor a zpěvák v kabaretu U bílé labutě.
  • Spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma.
  • Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko.
  • Působil jako redaktor Lidových novin.
  • V době od 1933 do 1938 byl jejich šéfredaktorem.
 
  • Cirkus Humberto – 4 generace cirkusáků
  • Lidé z maringotek
  • Klapzubova jedenáctka – pro děti a mládež

Karel Čapek (1890 – 1938)
 
  • *Malé Svatoňovice, +Praha
  • Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka.
  • Byl nejmladším dítětem (sestra Helena, bratr Josef).
  • Matka sbírala slovesný folklor, učila děti hudbě, literatuře a umění.
  • S rodiči se přestěhoval do Úpice, kde absolvoval základní školu, která byla později přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze a získal doktorát.
  • V letech 1910 – 11 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně.
  • Pro svou nemoc (v mládí měl zápal plic, který mu sedl na páteř, trpěl bolestmi zad, hrozilo, že skončí na vozíku) nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn.
  • Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (Prokopa Lažanského na zámku Chyše), brzy však přešel k novinařině.
  • Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech, Nebojsa a Lidových novinách. Z Národních listů odešel na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu.
  • Byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a prvním předsedou Československého PEN klubu.
  • Roku 1935 se oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou (po jeho smrti byla terčem výslechů nacistů i komunistů, nikdy se znovu nevdala.
  • Rodina Čapkova si nepřála, aby spolu byli, jejich vztah vyvolal i rozkol s bratrem Josefem, přesto manželství bylo velmi šťastné).
  • Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii.
  • Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu.
  • Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“.
  • Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník.
  • Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem.
  • Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
  • 7x navržen na Nobelovu cenu za literaturu, podle jeho života byl natočen životopisný film Člověk proti zkáze.

 

1) Tvorba s bratrem Josefem, povídkové cykly
 
  • Zářivé hlubiny – drobné povídky
  • Krakonošova zahrada
  • Loupežník – drama o střetu staré a mladé generace
  • Ze života hmyzu - drama, alegorie na mezilidské vztahy
  • Adam stvořitel
= tvorba spolu s bratrem Josefem
 
  • Boží muka
  • Trapné povídky
= Díla, která napsal sám, drobné povídkové cykly, počátky tvorby.
 
 
2) Antiutopie (dystopie)
 
  • R.U.R.
  • Továrna, která vyrábí roboty – vzepřou se proti lidem a vyhubí je.
  • Neumí se však sami rozmnožovat.
  • Mezi dvěma roboty vznikne ryze lidský cit – láska.
  • Slovo „robot“ vymyslel Josef Čapek a stalo se součástí světové slovní zásoby. Karel je chtěl pojmenovat „laboři.“
 
  • Krakatit
  • Vynález výbušniny, která může zničit celý svět.
 
  • Továrna na absolutno
  • Stroje karburátory, které spalují hmotu a uvolňují „absolutno“ (Boha), rozpoutají tak nejničivější náboženskou válku.
 
  • Věc makropulos
  • Zpěvačka Emilia hledá recept na elixír nesmrtelnosti, který by jí prodloužil život.
  • Na konci zjišťuje, že nesmrtelnost není dar, ale prokletí.
 
 
3) Odraz války
 
  • Matka
  • Žena, která ve válce přijde o své syny, ten nejmladší chce jít také do války.
  • Matce dochází, že pro svobodu země stojí za to zemřít a syna do války pustí.
  • Námět na tuto hru darovala Karlovi jeho žena Olga, která ji chtěla napsat sama, ale nakonec námět přenechala Karlovi.
  • Tato hra se jí stala osudnou.
  • V 60. letech ji nastudovalo pražské divadlo, které Olze nabídlo roli matky, přijala ji, při zkoušce se tak rozčilila, že musela být hospitalizována a brzy zemřela.
 
  • Bílá nemoc
  • Varování před zfanatizovaným davem, který ušlape naději na přežití (Dr. Galén a jeho lék na Bílou nemoc).
 
  • Válka s mloky
  • Lidé využívají mloky jako pracovní sílu, mloci se však vzepřou a rozpoutají válku o pevninu.
  • Na konci knihy se vynoří mločí hlava z Vltavy – mloci se adaptovali i na sladkou vodu.

 

4) Noetická trilogie
(Noetika – věda zabývající se vypravováním, různými druhy vypravěčů.)
 
  • Hordubal
  • Hlavní hrdina se vrací domů z Ameriky, po 8 letech, kdy manželce posílal peníze, jeho žena má ale jiného a s milencem jej zavraždí.
  • Vypravěčem jsou nejprve Hordubal, vracející se domů a zklamaný přivítáním, po jeho zavraždění je vypravěčem příběhu jeho žena čekající na soud.
 
  • Povětroň
  • V kómatu je muž, který se zřítil s letadlem, a vedle jeho lůžka stojí jeptiška, jasnovidec a básník – každý vymyslí jiný příběh o tom, kdo muž je a proč a kam letěl.
  • Na konci muž umírá.
 
  • Obyčejný život 
  • I zdánlivě nejobyčejnější lidský život není obyčejný, ale originální a jedinečný.
  • Celý život v nás svádí souboj naše různé „já“ o to, které převládne.
 
 
5) Cestopisy
 
  • Italské listy
  • Anglické listy
  • Výlet do Španěl
  • Cesta na sever
 
  • Čapek si všímá zvláštností v povahách různých národů a komentuje je se svou typickou lehkostí, humorem a jemnou ironií.
  • Postřehy nejen o zemi a jejích památkách, ale zejména o jejích obyvatelích.
 
 
6) Literatura pro děti
 
  • Devatero pohádek
  • Ve 2. vydání přidal 10. pohádku jeho bratr Josef pro svou dceru Alenku, autorské pohádky plné humoru a jazykové hry, vynikají mimořádnou slovní zásobou a humorem, prostředí železnice, loupežníků, listonošů…
 
  • Dášeňka čili život štěněte – doprovázeno Karlovými fotografiemi
 
  • Pudlenka – vypravování o kočce Karla Čapka
 
  • Měl jsem psa a kočku
 
 
7) Detektivní prózy
 
  • Povídky z jedné kapsy
  • Povídky z druhé kapsy
 
  • V řadě povídek Čapek na konci neodhalí viníka, ale nechává závěr otevřený.
  • Je to typická Čapkova hra se čtenářem, autor neodvádí za čtenáře všechnu práci, ale chce, aby čtenář zapojil své uvažování.
 
 
8) Drobná díla
 
  • Jak se co dělá – různé kapitoly, jak se dělá film, jak se dělá novinařina…
 
  • Zahradníkův rok
  • Rady zahrádkářům, Čapek miloval zahradu a práci na ní.
  • Jako svatební dar dostali s Olgou vilu ve Strži, ke které patřila kouzelná zahrada, do které se Čapek hned zamiloval a staral se o ni.
  • Tato zahrada se mu stala osudnou.
  • Když roku 1938 přišla povodeň a velká bouřka, Karel pracoval na zahradě a pokoušel se zachránit vše, co se dalo, ale velmi nachladl a dostal zápal plic.
 
  • Marsyas čili na okraj literatury
  • O různých literárních žánrech, Karel Čapek obhajuje existenci brakové literatury a nutnost si jednou za čas přečíst tento druh literatury, pojednává o erotické literatuře, četbě pro ženy, černém románu…
 
 
9) Politická díla
 
  • Hovory s T.G.M. 
  • Mlčení s T.G.M.
 
 
10) Filosofická díla
 
  • Pragmatismus čili Filosofie praktického života
  • Život a dílo skladatele Foltýna – Nedokončený román, vyšel posmrtně.

 
Josef Čapek (1887 – 1945)
 
  • *Hronov, +koncentrační tábor Bergen-Belsen
  • Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy.
  • Dětství strávil v Malých Svatoňovicích, spolu se starší sestrou Helenou a mladším bratrem Karlem.
  • Roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice.
  • Zde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu.
  • Tam příliš neprospíval, i když výtvarné nadání se mu nedalo upřít.
  • Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí.
  • Po jejím absolvování pracoval rok jako dělník v úpické továrně.
  • Od roku 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole.
  • První obrazy v Praze vystavil v roce 1912. V té době byl už známý jako literát a novinář: psal referáty o výstavách, recenze, publikoval drobné prózy.
  • Své články uveřejňoval v nejrůznějších novinách a časopisech.
  • Byl spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců, poté člen Spolku výtvarných umělců Mánes, s kterou se rozešel, aby působil ve skupině Tvrdošíjných.
  • Jako jevištní výtvarník spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a s Městským divadlem na Vinohradech.
  • Začínal jako redaktor Národních listů, později byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách.
  • Mimo to působil jako redaktor v několika časopisech zabývajících se výtvarným uměním Umělecký měsíčník, Volné směry. Působil i jako karikaturista.
  • V září 1939 byl zatčen gestapem a uvězněn. Byl převezen do koncentračního tábora Dachau a odtud do Buchenwaldu, kde byl vězněn dva a půl roku.
  • Od roku 1941 byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval rodokmeny esesáků – např. spolu s Emilem Fillou. 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde znovu pracoval v malířské dílně.
  • Tajně překládal anglickou, španělskou a norskou poezii a v prosinci 1942 vytvořil první rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem a vytvářel drobné črty tužkou.
  • 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde vypukla tyfová epidemie.
  • Podle některých svědectví byl ještě 13. dubna naživu.
  • Zemřel krátce před osvobozením. Datum jeho smrti ani jeho skutečný hrob neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
  • Jeho manželka ho ještě měsíce po válce hledala, nedokázala se smířit s představou, že zemřel.
  • Vynikající malíř, spisovatel, novinář, karikaturista.
  • Vždy ve stínu milovaného bratra Karla, doma přezdívaný Peči (Karel – Íček, Helena – Lenka).
 
  • Stín kapradiny 
  • Dva pytláci zabijí hajného a prchají před četníky, les se stává jejich žalářem, trpí výčitkami svědomí a na konci umírají.
 
  • Básně z koncentračního tábora – vydáno posmrtně
 
  • Kulhavý poutník, Psáno do mraků - filozofická díla