Česká meziválečná próza - psychologická próza

Teorie

Co musíte znát?


Egon Hostovský (1908 – 1973)
 
  • *Hronov, + Montclair, New Jersey
  • Vystudoval gymnázium v Náchodě, začal studovat filosofii v Praze, přešel na universitu do Vídně, ale tam studia zanechal.
  • Roku 1930 se vrátil do Prahy, kde pracoval v několika nakladatelstvích.
  • Stal se úředníkem československého ministerstva zahraničí, pracovně odjel do Bruselu, odkud po okupaci Československa emigroval do Paříže, do Portugalska a do USA, kde byl zaměstnán v New Yorku na československém konzulátu.
  • Po 2. světové válce se vrátil do Československa, kde opět pracoval na ministerstvu zahraničí.
  • Roku 1948 po druhé emigroval – odešel do Dánska, pak Norska a nakonec do USA, kde pracoval nejprve jako učitel češtiny, později jako novinář a redaktor rádia Svobodná Evropa.
  • Po jeho smrti byla založena literární Cena Egona Hostovského – udával se do roku 1999, kdy Paul Hostovský (syn) její předávání zrušil.
  • Jejími nositeli byli autoři, kteří u nás nemohli publikovat, a jejich knihy vycházely v exilových nakladatelstvích, po roce 1989 se udávala za díla mimořádné literární úrovně (např. Zdivočelá země – Stránský).
 
Díla před emigrací:
 
  • Žhář – Anonymní dopisy vyhrožují vesnici žhářstvím, nevyřeší se, kdo zapaluje domy ve vesnici…
  • Případ profesora Körnera – Případ muže, kterému řeknou, že má smrtelnou nemoc, ale spletou se a on je zdravý, na konci ho přejede auto.
  • Ghetto v nich
 
Díla po emigraci:
 
  • Cizinec hledá byt – Pocity emigranta, nemůže sehnat bydlení, kde by dopsal svojí práci, na konci umírá.
  • Dobročinný večírek – Peníze, které byly vybrány na podporu emigrantů, byly ukradeny.
  • Půlnoční pacient
  • Všeobecné spiknutí
 
  • Pro dílo Egona Hostovského jsou typické postavy emigrantů, kteří opustí rodnou zemi, neumí jazyk, jsou ztraceni v cizí zemi, těžko navazují vztahy a zvykají si na nové poměry.

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)
 
  • *Jilemnice, +Praha
  • Vystudoval reálku v Jičíně, absolvoval kurs obchodní akademie a začal studovat na ČVUT v Praze.
  • Roku 1915 byl jako dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku a v Itálii.
  • Obnovil vysokoškolská studia, v rámci praxe pracoval jako úředník v Živnostenské bance, kde již zůstal, zatímco studií zanechal.
  • Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan.
 
  • Vyprahlé touhy – Vyšlo pod názvem Petrolejové lampy.
  • Příběh Štěpy, která se provdá za muže nemocného syfilitidou, který ji týrá. Na konci umírá, ona začíná žít s jeho hodným bratrem.
 
  • Neviditelný
  • V rodině Hajnů žije strýc, který si myslí, že je neviditelný.
  • Rozvrátí manželství Petra a Soni, když ona uvěří, že jejich dítě je dítětem neviditelného.
 
  • Helimadoe
  • 5 dcer venkovského lékaře, který je omezuje, dívky musí pracovat doma, nikam je nepouští, Dora uprchne s kouzelníkem z pouti.
 
  • Ta třetí – Hlavní hrdina si nemůže vybrat mezi dvěma ženami, ta třetí – smrt.

Václav Řezáč (1901 – 1956)
 
*+Praha
  • Vlastním jménem Václav Voňavka.
  • Václav Řezáč se narodil v chudinské čtvrti Na Františku.
  • Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly Václavovi 2 roky.
  • Matka se živila jako pradlena, domovnice.
  • Podruhé se provdala, ale Václav s otčímem nevycházel dobře.
  • Když otčím narukoval za 1. světové války na frontu, rodina upadla do tíživých finančních problémů.
  • Absolvoval gymnázium a odborný kurs obchodní akademie.
  • Po studiích pracoval jako úředník Statistického úřadu.
  • Po 2. světové válce byl pověřen, aby připravil odsun sudetských Němců.
  • Působil v Československém státním filmu. Společně s Janem Drdou udávali směr nové levicové linii české literární tvorby (přezdívka Drzáč).
 
  • Černé světlo – Rozmazlované dítě, které ovlivňuje své okolí, hloupé žerty, které končí tragicky.
 
  • Svědek – Hlavní hrdina ve vesnici roznáší o ostatních drby, využívá jejich slabostí, manipuluje s nimi, když na konci zemře, všem se uleví.
 
  • Rozhraní
 
  • Budovatelské romány: Nástup, Bitva
 
  • Pro Václava Řezáče je typické zobrazování lidí, kteří nebudí sympatie, jsou deformováni ke zlu.
  • Je mistrem popisů zlých lidí. 

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)
 
  • *Malá Skála +Praha
  • Velmi brzy jí zemřeli rodiče.
  • Provdala se za MUDr. Podivínského, o 29 let staršího.
  • Po jeho smrti působila jako kulturní atašé na československém velvyslanectví v Moskvě.
  • Byla zvolena za Komunistickou stranu Československa do Národního shromáždění ČSR. 
  • Při stalinistických soudních procesech se podílela na kampaních s nimi spojených (mj. podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou).
  • V roce 1968 na schůzi vedení Svazu československých spisovatelů přednesla projev, v němž vyjádřila lítost nad svou angažovaností v době procesů.
  • Na počátku 70. let podepsala petici ve prospěch politických vězňů.
  • Podpis však zase odvolala kvůli tomu, že petici podepsaly i známé osobnosti opozice.
  • V roce 1959 byla jmenována národní umělkyní.
  • Jarmila Glazarová popisuje ženy v těžkých životních situacích, které najdou útěchu u starších.
 
  • Advent – Vdova se synem se provdá za muže, který týrá ji i dítě, na Vánoce zapálí stodolu i se svým manželem a jeho milenkou.
 
  • Vlčí jáma