Česká próza po roce 1945

Teorie

Co musíte znát?


  • 1945 – 1948 
  • Léta svobody (1. vlna válečné prózy – bezprostřední reakce na válku), nástup nové generace...

  • 1947 
  • Cyklus večerů Mladé literatury pořádané Literárním oddělením Umělecké besedy – představily se nové básnické skupiny – Ohnice (Kamil Bednář), Skupina 42 (Blatný, Kainar, Kolář), Skupina syntetického realismu, katolíci…

  • 1948 
  • Nástup komunistického režimu...

  • 1948 – pol. 50. let 
 
  • Byla inscenována řada politických procesů, v nichž byli likvidováni ideoví odpůrci komunistického režimu.
  • V literatuře byl nátlak zaměřen hlavně na tvůrce křesťansky orientované.
  • Nejkritičtější byla léta 1948 - 1953 (zemřel Stalin a Gottwald).
  • Do exilu byli nuceni odejít: Ivan Blatný, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka
  • Vězněni byli Jan Zahradníček, Josef Palivec, Josef Knap, František Křelina, Václav Renč
  • Největší nesouhlasnou reakci v celém kulturním světě vyvolala poprava literárního kritika, historika a esejisty Záviše Kalandry.
 
  • Byly zastaveny nekomunistické literární časopisy: Kritický měsíčník, Kvart, Kytice, katolické časopisy - Vyšehrad, Akord, Obzory...
  • Bylo zakázáno vydávání moderní západoevropské a americké literatury.
  • Z knihoven byla odstraněna díla předních českých autorů - odnesli to Karel Čapek, Jiří Orten, legionáři, surrealisté a katolíci, Franz Kafka, ale také Jaroslav Foglar.
  • Byly zlikvidovány desítky klášterních, zámeckých a teologických knihoven.
  • Psychický tlak vyvíjený ze strany Státní bezpečnosti měl za následek řadu lidských tragédií a sebevražd i v řadách komunistických autorů - Konstantin Biebl, Karel Teige, Jindřich Honzl, Jiří Frejka
 
  • V roce 1948 byl zrušen Syndikát českých spisovatelů a administrativně nahrazen v Svazem českých spisovatelů.
  • V roce 1949 se uskutečnil první sjezd Svazu českých spisovatelů, který se přihlásil k socialistickému realismu podle sovětského vzoru - dogmatismus, schematismus, bezduché přijímání sovětské kultury, důraz na aktuální tematiku, budovatelské nadšení, výchovný charakter díla, zcela byla odhozena estetická funkce umění a respekt k tvůrčí individualitě.
  • Jedním z prvních projevů politického ovlivňování literatury byl referát Třicet let bojů za českou socialistickou poezii přednesený na pracovní konferenci Svazu spisovatelů v roce 1950 Ladislavem Štollem.
  • Dochází k rozdělení literatury na: Oficiální, samizdatovou (šířená v malém počtu výtisku, nelegální) a exilovou (autoři, kteří odešli do emigrace).

A) Druhá vlna válečné prózy

  • Není psána bezprostředně po válce, autoři nechali válečnou tematiku v sobě „uzrát“.
  • Vynikající psychologie postavy (zobrazuje postavy v extrémní životní situaci).
  • Není černobílé vidění světa.
  • Bez patosu a velkých hrdinských gest.
 
 
Arnošt Lustig (1926 – 2011)
 
  • Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka.
  • Narodil se v Praze, zde také chodil na obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald.
  • V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau), a ukrýval se až do konce války v Praze.
  • Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo.
  • Po válce studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů.
  • Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu.
  • Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov).
  • V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání. 
  • Po invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 musel Československo opustit.
  • Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu.
  • Zemřel v Praze na rakovinu.
 
  • Lustig ve svých dílech zobrazuje ženy, děti a staré lidi v koncentračním táboře – ví, že na čtenáře zapůsobí nejvíce osudy těch, kteří se nemohou bránit.
 
  • Démanty noci, Noc a naděje – povídkové soubory
  • Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – Dívka se vzepře a zastřelí nacistu, je za to zastřelena.
  • Dita Saxová – Dívka po zkušenosti z koncentračního tábora není schopná navázat na předchozí život, spáchá sebevraždu.
  • Nemilovaná: Z deníku 17leté Perly Sch.

Ladislav Fuks (1923 – 1994)
 
  • Otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk a matka se starala pouze o výchovu.
  • Téma smutného dětství se pak objevilo v několika jeho knihách.
  • Krutý osud svých židovských spolužáků z gymnázia prožíval citelněji, jelikož sám trpěl silným pocitem ohrožení.
  • Po válce pokračoval ve studiu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnoval filosofii, psychologii a dějinám umění.
  • Poté pracoval řadu let jako úředník v papírnách a v polovině padesátých let se stal zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart.
  • Sbírka kuriozit, která na tomto zámku zůstala, Fukse natolik nadchla, že on sám později vytvořil něco obdobného v pokoji bytu v Praze.
  • Po vydání první knihy se z něj stal během velmi krátké doby jeden z nejuznávanějších spisovatelů nejen tehdejšího Československa, ale i Evropy.  
  • Koncem šedesátých let ale podlehl politickému tlaku a stále zřetelněji se stavěl na stranu vládnoucího komunistického režimu.
  • Poskytl spoustu rozhovorů do novin, v nichž chválil socialistické zřízení.
  • Dopouštěl se také literárních poklesků, z nichž asi tím nejznámějším je Návrat z žitného pole.
  • Ladislav Fuks prožil většinu svého osobního života v osamění, nebo ve společnosti mladíků s často kriminální minulostí, kteří se většinou živili prostitucí.
  • V roce 1964 se překvapivě oženil. Jeho ženou se stala bohatá Italka a svatba proběhla v bazilice v Miláně. Ladislav Fuks však na svatební hostině svedl rumunského číšníka, s nímž ze svatby uprchl.
  • Když se poté dostal do Prahy, nechal se hospitalizovat na psychiatrii.
  • V sedmdesátých a osmdesátých letech stále vydával další knihy a stále ho pravidelně navštěvovala tajná policie.
  • Ladislav Fuks zemřel ve svém pražském bytě. Jeho tělo bylo objeveno až několik dnů po úmrtí.
 
  • Pan Theodor Mundstock
  • Žid se připravuje na vše, co ho zřejmě čeká v koncentračním táboře (drží hladovku, spí na zemi, nacvičí vlastní popravu).
  • Když mu sousedé, kteří jsou povoláni do transportu, svěří svého synka, naučí ho vše také, dává mu tak šanci přežít koncentrační tábor.
  • Když oba čekají na transport, pana Mundstocka srazí auto – člověk nikdy není připravený na všechno.
 
  • Spalovač mrtvol
  • Pan Koprfikingl, zaměstnanec pohřebního ústavu, oběsí svou ženu a ubije svého syna.
 
  • Mí černovlasí bratři
  • Myši Natalie Mooshabrové
  • Vévodkyně a kuchařka

Ota Pavel (1930 – 1973)
 
  • Vlastním jménem Otto Popper.
  • Narodil se jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera.
  • Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze.
  • Odtud se přestěhovali do Buštěhradu (kde byl Ota Pavel studentem základní školy a později po něm byla i pojmenována) rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.
  • Velice se zajímal o sport.
  • Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě.
  • Mladý Ota krátce pracoval i jako horník.
  • Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec.
  • Absolvoval obchodní a jazykovou školu.
  • Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora.
  • Působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase.
  • Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat. 
  • Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem.
  • Kvůli této nemoci odešel do invalidního důchodu.
  • Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt v Praze. 
 
  • Bedna plná šampaňského, Dukla mezi mrakodrapy – sportovní reportáže
  • Smrt krásných srnců – Autobiografické zážitky z jeho rodiny, tatínek Leo prodává ledničky.
  • Jak jsem potkal ryby

Bohumil Hrabal (1914 – 1997)
 
  • Narodil se v Brně-Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi, který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František.
  • Do tří let žil u prarodičů v Brně.
  • Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy Francina), za kterého se provdala.
  • V srpnu 1919 se rodina přestěhovala do Nymburka.
  • Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie.
  • Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946 (získal titul JUDr.).
  • Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě.
  • Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách jako balič starého papíru.
  • Později pracoval jako kulisák. Roku 1956 si vzal Elišku Plevovou.
  • Hrabal zemřel v roce po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil.
  • Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku.
  • Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka, nevlastní otec, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“.
  • Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
 
  • Hovory lidí
  • Perlička na dně
  • Ostře sledované vlaky
  • Obsluhoval jsem anglického krále
  • Příliš hlučná samota
  • Postřižiny
  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé
  • Slavnosti sněženek

Josef Škvorecký (1924 – 2012)
 
  • Dětství prožil v Náchodě.
  • Otec byl bankovní úředník.
  • Po maturitě na gymnáziu v Náchodě pracoval „totálně nasazen“ jako pomocný dělník v náchodské továrně Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny.
  • Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie.
  • Na umístěnku působil jako učitel na středních školách.
  • Získal doktorát a nastoupil dvouletou vojenskou službu.
  • Po návratu z ní nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon).
  • Nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura.
  • Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU.
  • Oženil se se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. 1969 odjel do USA, tam nejprve přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na Univerzitě v Berkeley (Kalifornie).
  • Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v exilu a usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura.
  • Vyučoval na tamější univerzitě kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a kurzy tvůrčího psaní.
  • V roce 1971 společně s manželkou Zdenou založil nakladatelství '68 Publishers, které se zařadilo mezi přední československá, nejen exilová, nakladatelství.
  • V něm do počátku 90. let vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla.
  • V roce 1978 byl společně se svojí ženou zbaven československého státního občanství.
  • Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, od konce 70. let se těší značného ohlasu zejména v Severní Americe. 
  • Manželé Škvorečtí žili společně v Torontu, po listopadu 1989 mohli začít navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě.
 
  • Zbabělci
  • Tankový prapor
  • Prima sezóna
  • Mirákl
  • Příběh inženýra lidských duší
  • ------------------------------------------------------------------ alter ego Dany Smiřický
  • Nápady čtenáře detektivek
  • Hříchy pro pátera Knoxe
  • Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky
  • ------------------------------------------------------------------ detektivní prózy
  • Sedmiramenný svícen
  • Legenda Emöke

B) Historická tematika
 
  • Odrazem své doby - plní různé funkce:   
   
  1. zábavnou
  2. zdůraznění nástupu nové společenské třídy
  3. únik ze současnosti
  4. jinotajnou
 
  • Ivan Olbracht - Dobyvatel
  • Miloš V. Kratochvíl - Král obléká halenu 
  • Vladimír Neff - Srpnovští pániSňatky z rozumu
  • Jarmila Loukotková - Navzdory básník zpíváBůh či ďábel, Není římského lidu
  • Václav Kaplický – Kladivo na čarodějnice
 

C) Budovatelská próza

  • Po roce 1945 vznikly požadavky na vznik žánru, který by popisoval budovatelské nadšení.
 
  • Požadavky:  
  • kladný hrdina: budovatel dělník (velkolepé stavby - elektrárny, přehrady, železnice), rolník, vydávající se na cestu kolektivizace, profesionální funkcionář, který působí jako nadšený propagátor a organizátor socialistických změn,
  • primitivní kompozice, schematičtí, neživotní a černobílí hrdinové, postavy málo psychologicky vykreslené,
  • vzorem sovětská literatura: Šolochov, Katajev, Erenburg, Gladkov.
 
  • Marie Majerová - Cesta blesku
  • Marie Pujmanová - Svítání
  • Bohumil Říha - Země dokořán
  • Václav Řezáč - Nástup, Bitva   
  • Antonín Zápotocký – Rudá záře nad Kladnem

D) Konfrontační typ prózy
 
  • Zvláštní typ prózy, která se sice odehrává v současnosti, ale hrdinové se ve vzpomínkách vracejí do doby svého mládí a rekapitulují svůj život.
  • Podle autorova politického zaměření tato bilance vyznívá buď jako naplnění původních představ, třebaže za cenu dramatických střetů a omylů, nebo ústí ve skeptickou negaci.
 
 
Ludvík Vaculík (1926 – 2015)
 
  • Autor manifestu 2000 slov (výzva k reformě komunistické strany) a zakladatel samizdatového nakladatelství Edice Petlice, signatář Charty 77.
 
  • Sekyra
  • Román, který je považován společně s Kunderovým Žertem za nejvýraznější kritické zhodnocení tehdejšího stavu společnosti.
  • Vypravěč, český novinář, líčí osudy své rodiny z valašské vesnice, a zejména svůj vztah k otci, který se stal po válce pracovitým funkcionářem strany, posléze však jen slepým vykonavatelem politické linie.
  • Syn, redaktor v Praze, se dostává do konfliktu s nemravnou omezeností moci, v krizi se obrací k domovu, k hodnotám, které mu v dětství zprostředkoval právě otec.
 
  • Morčata
  • Až hororový román, pojednává o bankovním úředníkovi, který je v práci vystavován velkému tlaku, a proto doma chová morčata, s kterými experimentuje a týrá je.
  • Dílo poukazuje, kam až je člověk schopen zajít pod nátlakem: jak se společnost chová k nám, tak se chováme my k jiným.
 
  • Český snář – forma deníku

Milan Kundera (1929)
 
  • Milan Kundera se narodil v Brně.
  • Jeho otec byl významný klavírista a rektor JAMU.
  • Studoval na gymnáziu v Brně.
  • Začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku.
  • Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent a později již jako docent.
  • V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen.
  • Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen.
  • V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrým referátem, ve kterém odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové.
  • Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži.
  • V roce 1979 mu bylo odebráno československé státní občanství.
  • Udržuje kontakty s okruhem přátel v Česku, ale do své vlasti se vrací zřídka a vždy inkognito.
  • Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům.
 
  • Žert
  • Směšné lásky
  • Valčík na rozloučenou
  • Nesnesitelná lehkost bytí
  • Kniha smíchu a zapomnění
  • Nesmrtelnost

E) Humoristická próza

  • Jan Werich - Italské prázdniny, Fimfárum
  • Miroslav Horníček - Dobře utajené housle
  • Josef Škvorecký - Tankový prapor
  • Zdeněk Jirotka - Saturnin, Profesor biologie na žebříku
  • Miroslav Švandrlík - Černí baroni

F) Detektivní žánr
 
  • Josef Škvorecký - Nápady čtenáře detektivek, Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky, Hříchy pro pátera Knoxe

G) Próza s profesní tematikou
 
  • Oživovala žánr 50. let - budovatelský román.
  • Autoři severočeské literární školy - popisují pro ně profesně známé prostředí severních Čech - chemické továrny, doly, atmosféru tamních měst, soustřeďují se na detailní popisy, dějový spád…
 
 
Vladimír Páral (1932)
 
  • Narodil se v Praze, mládí prožil v Brně.
  • Otec byl důstojníkem.
  • V Brně absolvoval reálné gymnázium.
  • Pak byl dva roky na Vysokém učení technickém, odtud přešel na obor chemického inženýrství na VŠCHT v Pardubicích.
  • Vystudovanému oboru se v Liberci, Jablonci nad Jizerou, krátce v Plzni a nakonec v Ústí nad Labem věnoval až do roku 1967, tedy 13 let.
  • Byl zaměstnán v Ústavu vědecko-technických a ekonomických informací.
 
Černá pentalogie:
 
  • Veletrh splněných přání
  • Soukromá vichřice
  • Katapult
  • Milenci a vrazi
  • Profesionální žena
 

Bílá řada:

  • Mladý muž a bílá velryba
  • Radost až do rána
  • Generální zázrak
  • Muka obraznosti
 
  • pozdější tvorba:
  • Romeo a Julie 2300, Válka s mnohozvířetem

H) Exilová próza
 
 
Exilová nakladatelství:
 
  • Sixty - Eight Publishers - Založeno v Torontu r. 1971 Josefem Škvoreckým a jeho ženou Zdenou Salivarovou.
  • Rozmluvy - Založeno v Londýně r. 1982.
  • Index - Vznik v Kolíně nad Rýnem 1971.
  • Konfrontace - Od r. 1973, v Curychu.
  • Poezie mimo domov - Založeno v Mnichově v pol. 70. let.
 
 
Pavel Tigrid (1917 – 2003)
 
  • Emigroval dvakrát – poprvé za 2. světové války do Londýna, pracoval pro rozhlas.
  • Podruhé po roce 1948 do Německa a později do USA.
  • Spolupracoval s radiem Svobodná Evropa.
  • Vydával časopis Svědectví – zveřejňoval v něm bez obalu, co se děje v komunistických zemích – psal o popravě Milady Horákové a Rudolfa Slánského, o událostech v Maďarsku…
 
  • Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
  • Lucie se na dovolené seznámí s emigrantem, který jí po 163 večerů vypráví příběhy, které demonstrují zrůdnost komunistického režimu.

Pavel Kohout (1928)
 
  • Prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech.
  • Přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.
 
  • Katyně
  • Příběh dívky, která se učí na učilišti pro katy, na konci knihy popraví svého spolužáka.
 
  • Kde je zakopán pes
  • objevují se zde Kohoutovi kamarádi, známé osobnosti, název podle psa, kterého Kohoutovi otrávilo StB.
 
  • Hodina tance a lásky
  • Příběh z koncentračního tábora, židovská dívka učí dceru velitele Terezína tančit a odhaluje jí, co se v koncentračních táborech děje. 

 

 
 
 
 

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné