Diktát 2 - V našem domě

Pixel5

Kontrolní diktát


V posledních letech rvní větové války bydlel jsme v nepěkném domě na rohu ižkovské usov třídy. Bt ve starém činžáku měl však jedinou velkou vhodu. Naše kuchyňské okno a pavlač bl obráceny do rolehlé stráně vrchu ítkova. Na stráni ihned nad tratí rostl v mnoha vlnách latý déšť, a když přišlo jaro a naše keře rozkvetl, bla to jedinečná podívaná na vlny sice nevoých, ale jasně žlutých hroznů. A když ilimník odkvetl, otevřela nám okno sladká vůně kvetoucích kátů, které rostl podél trati. Voněl cel dům, pavlače i temný dvorek, jenž bl oělen od železničního náspu vsokou chlovou zdí, která se drolla a bla obestavena kůlnamna uhl. Té jarní vůně blo tu dost zapotřeb. Dvorek bl mala utopený. Nájemníci za války choval na něm slepce, které marně hrabalna kameém dláždění a kloval maltu zdí. Občas přeběhla tam i za dne krysa a dělla se se slepicem o zbtky jídel, které nájemníci házel dolů z pavlačí. Když se počalo tmívat, slepice se seběhl  ke dveřím našeho dvorku a trplivě čekal, až jim někdo otevře. A pak se hrnul nahoru, vskakujíce komicky e schodu na schod. Bezpečně našl své poschodí i své dveře. (Jaroslav Seifert, Všecky krásy světa)