Hebrejské písemnictví

Teorie

Co musíte znát?


  • Hebrejské písemnictví = oblast Palestiny.
  • Hebrejské písemnictví je umění starověkých palestinských Židů, užívajících hebrejský jazyk (někdy směs hebrejštiny a aramejštiny).
  • Židé, národ hovořící hebrejským jazykem, vytvořili na začátku 10. st. př. n. l. Judsko - izraelské království.
  • Roku 925 př. n. l. se izraelské království osamostatnilo, v roce 722 př. n. l. jej rozvrátil asyrský král Sargon II.
  • Království zničili v roce 587 př. n. l. Babylóňané → začátek babylonského zajetí.

Bible
 
  • Z řečtiny biblia = kniha, svitek.
  • Je soubor knih, které křesťanství a judaismus považuje za posvátné a inspirované Bohem.
  • Bible je označována též jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo.
  • Lze se také setkat s označením Kniha knih.
  • Biblické spisy jsou jak v chápání judaismu, tak v křesťanském chápání sbírkou svědectví o Božím zjevení, neboli o lidské zkušenosti s Bohem.
  • Církev měla v celých svých dějinách k Bibli úctu – věří, že se v textech Písma se setkává s Božím slovem.
  • To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého.
  • Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil.
  • Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé a pravdivé.
  • Biblický kánon - termín označující soubor knih, které tvoří Bibli.
  • Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.
  • Judaismus, katolíci, pravoslavní, protestanti a další náboženské tradice uvádějí jako součást své Bible tedy různý počet knih.
 
 
Starý zákon
 
  • První část Bible tvoří Starý zákon, který obsahuje soubor posvátných knih (tanach), který křesťané převzali z judaismu.
  • Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, judaismus ji ovšem jako Bibli neoznačuje.
  • Starý zákon byl původně převážně napsaný v hebrejštině, malá část aramejsky.
  • Některé jeho nejmladší části byly napsány nebo se dochovaly řecky.
  • Starý zákon vznikal v průběhu cca 1000 let.
  • Nejstarší texty pocházejí z období snad před rokem 1000 př. n. l.
  • Existují však i teorie, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l.
  • Nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. n. l.
  • Starý zákon je starší a delší část Bible.
  • Podle klasického židovského dělení má Starý zákon 3 části: Tóra (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium), Proroci a Spisy.
  • Křesťané jej obvykle dělí na 4 části: 5 knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy.
  • Tóra je základním dokumentem judaismu.
  • V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Abraháma, Izáka a Jákoba, proroka Mojžíše, ale také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný.
  • Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu.

 

Nový zákon

  • Druhou částí Bible je Nový zákon. Nový zákon je soubor 27 knih.
  • Jejich obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazaretu a počátky křesťanství jakožto víry v Ježíše Krista.
  • Jednotlivé spisy Nového zákona vznikly zhruba mezi léty 50 a 150 našeho letopočtu, byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor ve 2. až 4. století.
  • V té době už byly přeloženy do několika jazyků a rozšířeny po celém území tehdejší Římské říše.
 
 
Nový zákon tvoří:
 
  • 4 evangelia, která líčí kázání a působení Ježíše Krista, jeho umučení a vzkříšení - evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana.
  • Skutky apoštolů - popisují vznik křesťanské církve v Jeruzalémě a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost apoštola Pavla.
  • Soubor 21 dopisů (epištol) a kratších textů z první křesťanské doby.
  • Kniha Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) - v symbolických obrazech kritizuje jednotlivé křesťanské obce a předjímá budoucnost křesťanství.

  • Podstatným krokem při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru (kánonu) z jednotlivě vzniklých textů. Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kdežto o postavení některých obecných listů a Apokalypsy se diskutovalo až do 4. století.
  • Naopak v některých církevních obcích se četly a uznávaly i další spisy, které se nakonec součástí Nového zákona nestaly - obvykle se označují jako (novozákonní) apokryfy.
  • Stará křesťanská tradice připisuje jednotlivé knihy Nového zákona známým postavám, apoštolům a jejich žákům.
  • Autorství se ovšem tehdy chápalo jinak – starozákonní Mojžíšovy knihy líčí také Mojžíšovu smrt.
  • Ve starých rukopisech mají evangelia nadpisy jako „Podle Matouše“, „Podle Jana“, což nemusí znamenat přímé autorství.
  • Je třeba vzít také v úvahu, že autoři své texty obvykle diktovali písaři, který je často i formálně dotvářel.

  • Překlady Písma svatého mají dlouhou historii.
  • Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století př. n. l. vznikl v Alexandrii řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta.
  • Od 4. století se křesťanství přesouvá na západ a latina nahrazuje řečtinu jako světový jazyk.
  • Pro další historii Nového zákona a jeho působení jsou tedy rozhodující latinské překlady.
  • Koncem 4. století vznikl kvalitní latinský překlad celé Bible z původních hebrejských a řeckých textů, který se pak pod názvem Vulgata užíval na západě po celý středověk a byl také základem prvních překladů do národních jazyků.

  • Současná historická věda stále řeší vztah Bible a historie.
  • Některé části Bible uznává za historicky správné, jiné nikoli.
  • Přestože jednotlivé knihy Bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že Bible předává jisté ucelené poselství.
  • Bible je nejpřekládanější knihou na světě.
  • Alespoň část Bible přeložena do 2454 jazyků.