›  Přehled učiva  ›  3. ročník  ›  Manifest Česká moderna

Manifest Česká moderna

• Situace: zápasy s vídeňskou vládou, rostoucí revoluční hnutí, radikalizuje se dělnictvo, anarchismus, opovrhování historickou tradicí, volby vyhrávají mladočeši…
• Do české literatury pronikají evropské proudy a směry.
• Literatura se osvobozuje od vlastenectví a bojuje za vlastní tvůrčí svobodu.
• Mladí autoři četli cizí knihy a diskutovali o nich.
• Mladá generace neměla pochopení pro vědecký realismus (neuspokojil je ani Masaryk – připadal jim suchý, otupující národní energii, nepochopil literaturu jako umění, které ničemu neslouží…).
• Pro literaturu je příznačná značná členitost.
• Střetává se zde tvorba tří literárních generací.
• Kulturní situace byla ovlivněna nedávnými úspěchy české kultury – otevření Národního divadla, obnovení Univerzity, založení České akademie věd.
• Rychlým tempem se rozvíjí česká nakladatelství – Ottův slovník naučný, Šimáček, Topič… Rozvoj českého časopisectví – Mladý svět, Čas, Rozhledy, Atheneum, Moderní revue, Lidové noviny… Překlady cizích literárních děl – Charles Baudelaire, Paul Verlaine, realismus (francouzský, ruský).

• Mladá generace 90. let vstupuje do čes. literatury s touhou razit si vlastní cestu tvůrčího vývoje.
• Nepřijímá pasivně dědictví svých předků, ale naopak ho podrobuje ostré kritice.
• Odhodlali se k přehodnocování všeobecně uznávaných hodnot →1894 – v časopise Naše doba vyšel článek Josefa Svatopluka Machara k 20. výročí smrti Hálka, kde se o něm vyjadřuje nepříznivě a naopak vyzdvihuje dílo Jana Nerudy.  

• Ještě významnějším programovým projevem byl Manifest Česká moderna, který byl otištěn roku 1895 v časopisu Rozhledy.
• Zástupci generace zde vyslovili svou představu o poslání nového umění a jeho významu.

• Manifest Česká moderna: staví se proti mladočeské politice a zastávají se práv dělnictva a žádají rovnoprávnost žen.
• Program vytvořili: Josef Svatopluk Machar, František Xaver Šalda.
• Program podepsali: F.V. Krejčí, O. Březina, V. Mrštík, A. Sova, J.K. Šlejhar…
• Manifest chtěl vyjádřit společný názor umělců, kteří byli ve svých uměleckých metodách značně odlišní.
• Manifest ukázal, že generaci autorů 90. let chybí vnitřní soudržnost.
• Řada podepsaných svůj podpis později odvolala.
• Po rozpasu manifestu v české literatuře vykrystalizovalo několik uměleckých směrů - symbolismus, dekadence, realismus, naturalismus. 

• Nejvíce se uplatnil v díle Antonína Sovy a Otokara Březiny.
• Dobovou vlnou symbolismu byl zasažen i mladý S.K. Neumann.

• Jeho otec byl venkovským učitelem.
• Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce.
• Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby.
• Citově však byl Sova vázán více k matce.
• Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.
• Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval.
• Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů.
• S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném.
• V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny.
• Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb.
• Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem.
• V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.

• Realistické sloky (prvotina)
• Květy intimních nálad (impresionistický obraz krajiny)
• Soucit a vzdor (sílí společensko-kritický důraz)

• Zlomená duše (vrcholí zde společenská kritika)
• Vybouřené smutky (prostřednictvím symbolů zachycuje duševní stav)
• Ještě jednou se vrátíme (nejvýznamnější projev symbolismu)

• Vlastním jménem Václav Jebavý.
• Po maturitě v roce 1887 se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou.
• V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, do jeho tvorby proniká pojem samoty.
• Roku 1888 složil učitelské zkoušky a stal se učitelem v Nové Říši, kde učil až do r. 1901, poté až do r. 1925 učil v Jaroměřicích.
• V Nové Říši se jeho samota prohlubuje, mnoho studuje v místní klášterní knihovně.
• K osamělosti a pesimismu se přidává pocit vyděděnosti.
• V roce 1919 se získal čestný doktorát Karlovy university a téhož roku se stal členem České Akademie.
• Učitelství považoval za nutné zlo.
• Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu, a s ní spojených 100 000 korun - tuto částku věnoval Svatoboru.
• Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu.
• Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou.
• Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek.
• Zajímavostí je, že byl osmkrát (1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1925, 1928 a 1929) navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

• Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi od jednoho z mála Březinových blízkých přátel, Jakuba Demla, která vyvolala skandál a celou řadu dalších polemických knih.
• Březinu označil za antisemitu a malomešťáka, na Demlovu stranu se postavil pouze Karel Čapek, který potvrdil pravdivost textu.

• 5 osobitých sbírek českého symbolismu. Základ jeho poezie je ve filozofii – Schopenhauer, Nietzsche.
• Celkový ráz je melancholický, pesimistický.

• Tajemné dálky (smrt obou jeho rodičů, bolest z osamělosti, úzkost z neznáma)
• Svítání na západě (poezie víry, naděje)
• Větry od pólů (abstraktní poezie)
• Stavitelé chrámů (nová vlna pesimismu, samota, nedůvěra)
• Ruce (naděje k postavení nového světa)

• Byla k nám přenesena s určitým zpožděním.
• Neměla takový ohlas jako v Evropě.
• Česká literatura nemohla vzbuzovat pocity vyžilosti a estetického přesycení.
• Česká dekadence tyto pocity spíše předstírala.
• Šlo většinou o autostylizaci.

• Narodil se v Praze.
• Vystudoval reálné gymnázium, nedokončil studium FF.
• Zemřel ve 24 letech na tuberkulózu. 
• Náladově lyrické verše, jednoduché, úsporné, ale hudební.
• Patrný vliv Otokara Březiny.

• Sokolské sonety (myšlenka sokolství, oslava pohybu)
• Pozdě k ránu (vztah ke světu, zklamání a bolest)
• Mstivá kantiléna (protispolečenský protest)

• Vlastním jménem Jiří Antonín Karásek.
• Žil ve starém zámečku, nashromáždil velkou sbírku památek.
• Zfalšoval svůj šlechtický původ.
• Narozen v Praze na Smíchově.
• Maturoval na gymnáziu, chtěl se stát knězem, ale rozmyslel si to.
• Stal se úředníkem na poště, později ředitelem knihovny ministerstva pošt, ředitelem v poštovním muzeu.
• Spolu s Arnoštem Procházkou vydával časopis Moderní revue.
• Pro jeho poezii je typický odvrat od života, pocit marnosti, osamění a aristokratické povýšenosti.

• Sodoma
• Kniha aristokratická
• Sexus necans 

• Zobrazuje „pravdu okamžiku“. Lyrická, nedějová díla.

• Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil.
• Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.
• Byl redaktorem Lidových novin.
• Působil jako dramatik Národního divadla Brno.
• V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno.
• Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně.
• Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně).
• Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci.

• Husa na provázku – soubor filmových povídek
• Režisérův zápisník – poznámky pro divadelní režiséry
• Jánošík, Mrtvé moře - dramata

• Jeho otec byl pohodný (likvidace zvířat).
• Studoval v Čáslavi, odkud po čtyřech letech odešel do Hradce Králové.
• Poté začal studovat na FF v Praze, ale studia nedokončil.
• Po sebevraždě nemocné první manželky na svatební cestě v Norsku, se odstěhoval do Brna.
• V roce 1914 se přestěhoval do Bílovic nad Svitavou, kde bydlel osm let.
• V Bílovicích nad Svitavou došlo k události, která se stala inspirací pro založení tradice vánočních Stromů republiky se sbírkou na pomoc dětem bez domova.
• S přáteli nalezli 22. prosince 1919 v bílovickém lese prochladlé sedmnáctiměsíční děvčátko, Lidušku.
• Poprvé byl vánoční strom republiky rozsvícen roku 1924 na brněnském náměstí Svobody a tato tradice se postupně rozšířila i do ostatních měst.
• Tyto sbírky přispěly k tomu, že byl v Brně-Žabovřeskách otevřen dětský domov Dagmar pro opuštěné děti.

• Liška Bystrouška – Příběh napsal k obrázkům, zkomponoval Leoš Janáček.

• Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství.
• Rodina se přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v klášteře na Strahově.
• Otcova předčasná smrt, když Růženě bylo teprve dvanáct, proměnila celou situaci rodiny.
• Růžena vychodila Vyšší dívčí školu a stala se domácí učitelkou.
• Provdala se za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost.
• Měla svůj salon, který navštěvoval Antonín Sova, Vilém Mrštík, F. X. Šalda…
• Sblížení se Šaldou se proměnilo v milostný vztah.  
• V průběhu první světové války působila v národním svépomocném sdružení České srdce jako vedoucí Dětského odboru.

• Černí myslivci
• Marné lásky

• Narozen v Kolíně v rodině mlynáře.
• Studoval v Praze, pracoval 30 let ve Vídni jako úředník. 1893 – odsouzen jako člen Omladiny do vězení.
• Zasílal fejetony do časopisu Čas.
• Spory s Masarykem.
• Navržen na Nobelovu cenu za literaturu. 

• Confiteor (lyrický deník)
• Čtyři knihy sonetů (dle ročních období)
• Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně, konkrétní politická lyrika, stesk po domově)
• Zde by měly kvést růže (epika, osudy žen, žena – pasivní bytost obdařena hlubokým citem)
• Magdaléna (veršovaný román, kritika maloměšťácké morálky)

• Narozen v Liberci.
• V Praze vystudoval gymnázium, právnickou fakultu nedokončil.
• Publikoval v různých časopisech.
• Přednášel na univerzitě dějiny moderních světových literatur.
• Náš nejvýznamnější literární kritik!
• Měl talent rozpoznat dobré autory, nebál se kritizovat už uznávané autory.
• Přecenil pouze Růženu Svobodovou, se kterou měl poměr.  

• Boje o zítřek (zde vyložil své názory na umění, umění má vycházet ze života, obohacovat život nejen jedince, hloubka a opravdovost uměleckého prožitku)
• Duše a dílo (důraz na výraznou tvůrčí individualitu, vnitřní pravdivost díla i jeho tvůrce)

• Šalda je tvůrcem moderní kritiky. Vydával časopis Šaldův zápisník.

• Moderní básníci, kteří se přiřadili ke generaci 90. let.
• Generace sdružená kolem časopisu Nový život.
• Založil jej Karel Dostál – Lutinov a řídil jej spolu s Sigismundem Bouškou a Xaverem Dvořákem.
• Tito tři tvořili Katolickou modernu, byli to básníci-kněží.
• Jejich literární program si kladl za cíl psát poezii plnou moderního křesťanství.
• Velký vliv na ně mělo dílo Otokara Březiny.
• Sborník – Pod jedním praporem.

• Katolický kněz stojící mimo skupinu Katolická modena – kritizoval je. Narozen v Tasově u Třebíče, vystudoval kněžský seminář, měl však trvalé neshody s církví, z níž byl roku 1912 vyloučen.
• Žil v Praze a živil se jako spisovatel.
• Později žil znovu v Tasově.

• Moji přátelé (oslovuje zde květiny, stromy, zvířata…)
• Šlépěje (životopisné vzpomínky, náboženské úvahy)
• Mé svědectví o Otokaru Březinovi (první negativní ostrá kritika díla Březiny, vzbudila obrovský rozruch → Deml se stáhl do ústraní a nekomunikoval s veřejností, dokonce soudně vyšetřován, ale osvobozen)
• Zapomenuté světlo (autobiografický román)