›  Přehled učiva  ›  1. ročník  ›  Renesance a humanismus v Čechách

Renesance a humanismus v Čechách

• Humanismus začal pronikat do českých zemí z evropských kultur v polovině 15. století.
  
• Humanismus se k nám dostal již za vlády Karla IV., ale jeho vývoj byl tehdy přerušen husitskými válkami; vrátil se tedy později a to za vlády Jiřího z Poděbrad.
  

• Nástup Habsburků na český trůn (1526).
• V r. 1526 v důsledku bitvy u Moháče se české země opět ocitly na prahu panovnické krize, protože Ludvík Jagellonský neznámo kde umírá.
• Za jeho nástupce byl tedy zvolen Ferdinand I. Habsburský – byl zdatným, inteligentním a obratným panovníkem.
• Jako bratr císaře Karla V. se stává jeho nástupcem a usedá na císařský stolec.
• V době nástupu na český trůn se mu plní přání mnoha panovnických rodů.
• Tím, že získá české království, se stává vedoucím činitelem středoevropským – králem rakouským, uherským, českým, chorvatským a ve svých rukou integruje nemalou dobovou moc.
  
• Ferdinand I. začal po svém nástupu budovat novou zeměsprávu, nové instituce – je založena tajná rada, tajná válečná rada a současně i dvorská kancelář, dvorská komora a některé další.
  

• České úřednictvo, hlavně to vysoké, které se stalo nositelem administrativních opatření, je rekrutováno hl. z vyšší šlechty a z lidí, o nichž se Ferdinand domníval, že jsou mu oddáni.
  
• Největším ekonomickým problémem byly finance, které nestačily, a proto se zvyšují daně
  
• Největším ideovým problémem bylo náboženství: Ferdinand I. byl katolík a chtěl, aby české země byli také katolické, ovšem zde vládlo spíše reformní náboženství husitské.
  
• 19 let nechtějí čeští stavové přistoupit na to, aby se český trůn stal dědičným v rámci habsburského rodu.
• Ferdinand I. o to usiloval i z hlediska svého syna Maxmiliána.
• Až v r. 1545 dali Češi souhlas, že napříště bude český trůn královský pro Habsburky dědičný.

Znaky české renesance a humanismu:

• Snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti.
  
• Vyrovnání se kultuře evropských zemí.
  
• Převaha naučného charakteru knih.
  
• Vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny.
  
• Stoupá význam knihtisku.
  
• Literatura pro měšťanstvo je zaměřena na životní praxi.
  

• Byl kněz a diplomat, obhájce Jiřího z Poděbrad i v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost.
  
• Vystudoval církevní právo v Itálii.
• Za své služby byl povýšen do panského stavu; roku 1468 se účastnil Jiříkova poselstva k papeži Pavlu II..
  
• Jan z Rabštejna bývá považován za prvního českého humanistu, který svým dílem vytvořil podmínky pro latinský humanismus v českých zemích.
  
  
• Dialogus - Psáno formou dopisu adresovaného italskému právníkovi. Autorův fiktivní rozhovor se třemi šlechtici, různých politických názorů na stát. Autor dává za pravdu tomu, který hledá cestu ke smíru a hájí zájem státu. Jan z Rabštejna zda vyjadřuje své politické přesvědčení.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461-1510)

• Humanistický básník a prozaik, působil jako probošt na Vyšehradě.
  
• Příslušník panského rodu, dvořan krále Vladislava II. Jagellonského.
  
• Po neúspěšných pokusech o církevní kariéru, se roku 1503 uchýlil na svůj hrad Hasištejn, kde založil knihovnu, která patřila k největším a nejlepším nejen v Česku, ale i v celé Evropě, obsahovala skoro 800 svazků.
  
• Psal výhradně latinsky, protože češtinu považoval za barbarský jazyk.
  
  
• Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů - vytýká šlechtě její způsob života.
  
• Traktát o lidské ubohosti - rozebírá negativní vlastnosti lidí.
  
  

Jan Campanus Vodňanský (1572-1622)

• Též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus.
  
• Český spisovatel a rektor pražské univerzity.
  
• Byl zastánce kalicha, ale roku 1622 se veřejně zřekl víry a přestoupil ke katolictví, tato snaha zachránit si místo na univerzitě byla jeho okolím velmi odsuzována.
  
• Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.
  
• Jeho básně se vyznačovaly především formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.
  
• Psal většinou latinsky, někdy řecky nebo česky.
  

• Posvátné ódy - přebásnění Davidových žalmů (Starý zákon) do latiny.
  
• Cechias - zveršované české dějiny.
  
• Břetislav a Jitka - drama, zkoušení této hry bylo zakázáno, protože zpracovávalo téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (česky).
  
• Elegie o strachu
  
• Prosba o mír
  

B) Česká tvorba

Viktorin Kornel ze Všehrd (1430-1520)

• Spisovatel, právník, univerzitní mistr, děkan pražské university.
  
• Pocházel od Chrudimi.
• Původem byl měšťan, ale byl povýšen do šlechtického stavu; formuloval program českého humanismu.
  
• Roku 1487 univerzitu opustil a přijal místo úředníka u zemských desek, zde studoval české právo.
• Stal se váženou osobností, i jako právník byl velmi známý.
  
• Roku 1493 stal se místopísařem zemských desek, čímž se dostal do vedení tohoto úřadu.
  
• Začal překládat antické texty, ale těžiště jeho práce tkví v v právnickém díle Knihy devatery: O právěch, o súdach i dskách země české, k němuž čerpal především ze Zemských desek.
• Toto se mu stalo osudným, neboť jakmile šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit některé nálezy ze Zemských desek, o jejichž zrušení šlechta usilovala, tak přiměla krále Vladislava Jagellonského k odvolání Kornela z vedení Zemských desek a roku 1497 byl tohoto úřadu zbaven.
• Kornel však již měl dostatek materiálů a svou knihu dokončil o dva roky později.
  
• Zemřel v Praze v roce 1520 na mor
  
  
• Knihy devatery: O právěch, o súdach i dskách země české – právnické dílo, je zde rozebírán zápas šlechty s měšťany – autor se staví na stranu měšťanů.
• Dílo bylo dokončeno roku 1499, o rok později (1500) vyšlo Vladislavské nařízení, které podpořilo šlechtu.
• Po vydání tohoto nařízení odešel Viktorin Kornel ze Všehrd z politiky.
• Autor se snažil dosáhnout jazykové dokonalosti.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621)

• Spisovatel, český šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník.
  
• Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal svého rozsáhlé vzdělání.
  
• Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních; působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům.
  
• Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na svoji cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.
• Během své cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydávají lodí do Svaté země.
• Cestou prvně v životě spatřil moře a zažil mořskou nemoc, následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul.
• Plavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.
  
• Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu umírají i obě jeho děti.
• Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad.
• V roce 1601 se Kryštof stává dvorským radou a císařovým komorníkem.
• Na jeho dvoře zažívá Kryštof nejlepší léta svého života a zde také dopisuje svůj cestopis, který ilustruje vlastními kresbami.
  
• Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618 přešel z katolicismu na protestantství.
• Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň.
• Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl patnáctitisícovou armádu na Vídeň.
• Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.
  
• Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka a vydán do rukou císařských příznivců.
  
• Jeho spoluúčast na stavovském povstání se mu stala osudným, když byl následně jako vzbouřenec popraven na Staroměstském náměstí.

 

• Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta
  

Václav Hájek z Libočan (konec 15. stol - 1533)

• Český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický farář, později katolický kněz.
  
• Byl společensky velmi obratný, díky svým známostem se domohl mnoha církevních funkcí, kterých zastával i několik najednou, po celý život jej však provázely soudní spory, v nichž byl obviňován z různých zpronevěr, neplnění si povinností vyplývající z jeho funkce atd.
  

 

• Kronika česká 
• Tato kronika není příliš spolehlivá.
• Je poutavá a dramatická, Hájek však obětoval čtivosti faktickou přesnost, což je škoda zvláště proto, že měl exkluzívní přístup k Deskám zemským, tehdejšímu zemskému archívu, který nedlouho po napsání jeho kroniky lehl popelem.
• Byla napsána na objednávku české šlechty.
• Zpracovává národní dějiny od Bójů a Marobuda přes praotce Čecha až po nástup Habsburků.
  
  

Mikuláš Dačický z Heslova (1555-1626)

• Český spisovatel a šlechtic.
  
• Vedl velmi bouřlivý život a i přes velké dědictví měl koncem života nedostatek peněz.
  
• Několikrát byl souzen za rvačky - v opilosti dokonce zabil (v souboji) Novohradského z Kolovrat.
  
• I přes bouřlivý život navázal na rodovou kroniku svého otce a ve své kronice podal velmi přesný obraz soudobé společnosti
  
• Jeho život se stal inspirací pro mnohé další pozdější umělce.
• Stal se hlavní postavou her Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová Ladislava Stroupežnického, filmu Cech panen kutnohorských Otakara Vávry.
  
  
• Paměti
  
  

• Český diplomat, spisovatel, syn krále Jiřího z Poděbrad.
  
• Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance.
• Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní.
  
• Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybral vesměs témata erotická.
• V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky.
  
• Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina.
  
• Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do poslední desetiny 15. století.
• Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.
  
• Zajímal se o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.
  
  
• Próza - O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost
• Poezie - O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen; Stesk na ženitbu

• Český humanistický spisovatel, teolog, historik a biskup Jednoty bratrské.
  
• Pocházel z velmi bohaté bratrské měšťanské rodiny z Přerova.
  
• Jako biskup žil většinou v Ivančicích, kde se věnoval svým církevním povinnostem a mimo jiné vedl bratrský archiv, a kde je též pohřben.
  
• Blahoslava lze považovat za předchůdce J. A. Komenského. Zejména jeho Gramatika česká patří k nejvýznamnějším dílům naší země v 16. století.
  
  
• Musica, tj. knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě obsahující 
• Hudební trilogie, psána česky.
• Měla nahradit latinské spisy o hudební teorii.
• Druhé dva svazky jsou určeny zpěvákům a skladatelům.
• Dílo bylo psáno během pobytu v Olomouci
  

 

• Šamotulský kancionál 
• Sborník sebraných i původních náboženských písní.

 

• Nový zákon vnově do češtiny přeložený 
• Stěžejní Blahoslavovo překladatelské dílo.
• Jeho překlad Nového zákona z řečtiny se stal později součástí Bible kralické.

 

• Filipika proti misomusům 
• Obrana proti nepřátelům vzdělanosti.
• Tímto spisem se pokoušel zapojit Jednotu bratrskou do společenského dění a vytrhnout ji z její dobrovolné izolace, zastávané mimo jiné biskupem Janem Augustou.
• Vzdělání a znalosti vůbec považuje Blahoslav za cestu k lepšímu životu, které pomáhají vyhnout se hříchům.
• Jan Augusta účelově užíval myšlenky Lukáše Pražského o tom, že „nic nepsal, čehož by v Jednotě nevzal etc.”
• Blahoslav v díle odmítá a vyvrací názory Augustovy a ostatních misomusů ("nepřátel Múz, vzdělání a umění") a dokazuje význam vzdělání pro Jednotu bratrskou.
  

 

• Gramatika česká 
• Velmi rozsáhlá kniha, vlastně opis starší gramatiky češtiny od Beneše Optáta a Václava Filomatesa, bohatě doplněná Blahoslavem.
• Původně to snad měla být učebnice pro bratrské vysoké školy.
• Je zaměřena především na sloh.
• Obsahuje též stati o nářečích a vlastivědné poznatky o Blahoslavově rodišti.

Jiří Melantrich z Aventina (1511-1580)

• Významný český renesanční tiskař a nakladatel.
  
• Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu.
• Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát.
  
• Po roce 1576 začal spolupracovat s Danielem Adamem z Veleslavína, který také tiskařský podnik po Melantrichově smrti převzal a dále provozoval.

Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599)

• Český nakladatel, spisovatel, organizátor literární činnosti a humanista.
  
• Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, nazýváme dobu veleslavínskou.
  
• Vystudoval pražskou univerzitu, později na ní přednášel.
• Oženil se s dcerou knihtiskaře Melantricha a zdědil po něm tiskárnu.
  
• Zasloužil se o vydání mnoha českých děl.
• Byl tajným stoupencem Jednoty bratrské.
• Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech.
• Výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka.
• Získal šlechtický titul.
  
• Zasloužil se o vydání Bible kralické, ta vyšla v 6 svazcích.
• Čeština, kterou byla Bible kralická přeložena, je považována za vzor literárního jazyka.
• Stala se vzorovým jazykem jazyka na Slovensku, tzv. bibličtina.
  
  
• Kalendář historický
  
• Kroniky dvě o založení České země

Jan Jessenius (1566-1621)

• Lékař, politik a filozof slovenského původu.
  
• Jako nekatolík nezískal doktorát přímo od padovského vysokého učení, avšak na doporučení profesorů byl prohlášen doktorem filozofie a medicíny v Praze císařským velkoalmužníkem.
  
• Roku 1600 Jessenius navštívil Prahu, kde v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích.
  
• Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem.
• Pitva byla přijata velmi rozporuplně - Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen.