Poznáte ukázky ze světových literárních děl 20. století?

česká literatura

1. Vytahujeme se na ně, dáváme se na dvoře holit, strkáme ruce do kapes, prohlížíme si rekruty a připadáme si jako prastaré vojny. Katczinsky se k nám přidává. Loudáme se maštalemi a přicházíme k těm novým, právě když fasují plynové masky a kávu. Katcza se ptá jednoho z nejmladších: „Jak tak na tebe koukám, už jste asi dlouho nedostali nic pořádného na zub, co?“

2. I otec se vrátil k snídani, avšak sestra zašeptala: „Řehoři, otevři, pro všechno na světě.“ Ale Řehoře ani nenapadlo otevřít, zato velebil svou opatrnost, jíž přivykl na cestách, že totiž i doma na noc zamykal všechny dveře.

3. Když jsem byl mladší a všechno se mě hloub dotýkalo, dal mi otec jednu radu, která se mi od té doby pořád honí hlavou. „Vždycky, když dostaneš chuť někoho kritizovat,“ řekl mi, „vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.“

4. …a když uviděla mou černou kravatu, překvapeně na mě pohlédla a zeptala se, jestli mám smutek. Odpověděl jsem, že mi umřela maminka. Chtěla vědět kdy, a tak jsem jí řekl: „Jsou to tři dny.“ Trochu se zarazila, ale neřekla nic. Moc nechybělo, abych jí řekl, že za to nemůžu (…) , ale spolkl jsem to. Stejně by to nemělo žádný smysl. Člověk je tak jako tak vždycky trošku vinen.

5. Gimli stál na zdi opřen o předprseň. Legolas seděl nahoře na zídce, hrál si s lukem a vyhlížel do tmy. „Tohle se mi líbí víc,“ řekl trpaslík a dupl na kámen. „Kdykoli se přiblížíme k horám, roste ve mně síla. Tady je dobrá skála. Tahle země má tuhé kosti. Cítil jsem je v nohou, když jsme šli od valu. Dej mi rok a stovku mých příbuzných a uděláme z toho místo, o které se budou armády tříštit jako voda.“

6. …zdálo se, jako by nic nemělo barvu kromě těch všudypřítomných plakátů. Tvář s černým knírem shlížela ze všech nároží, kam oko dohlédlo. Jeden visel na průčelí domu hned naproti. VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE, hlásal nápis a tmavé oči hleděly upřeně do Winstonových.

7. „Já nemám žádnej domov, kam bych šel. Bez legrace – nepotřebuješ impresária?“ Neodpověděl mi. Prostě odešel. Už byl hotovej s česáním a už si přestal načechrávat vlasy, tak odešel. Jako Stradlater. Všichni tyhle krasavci jsou stejný. Když jsou hotoví s česáním těch svejch pačesů, nechají člověka ve štychu.

8. Někdy mi maminka řekne: „Jsi už přece mámina velká holčička, mohla bys tedy dneska utřít nádobí.“ A někdy říkají Lasse a Bosse: „Malý holky si eště nesmějí hrát na indiány. Na to jseš moc malá.“ Tak bych tedy ráda věděla, jaká vlastně jsem…

9. Při hledání pokladu jsou všechny dny skvělé, protože vím, že každá chvíle naplňuje sen o tom, že jej najdu. Při hledání pokladu jsem cestou objevil věci, které bych byl nikdy nedoufal najít, kdybych neměl odvahu pokusit se o něco, co je pastýřům nedostupné.

10. John neříkal nic, jen tam tiše stál ve svých příliš krátkých kalhotách a ve vězeňských pantoflích. Pohlédl jsem na něj jen koutkem oka, ale stačilo to, abych si všiml, že jeho výraz je tentýž, jako vždycky, smutný a vážný. Budil dojem, jako by celou věc viděl už někdy předtím. Ne jednou nebo dvakrát, ale aspoň tisíckrát.