Zvláštnosti ve větné stavbě
Co musíte znát?
1) Samostatný větný člen
- Jedná se o výraz, který není do věty mluvnicky začleněn.
- Je buď před větou, nebo je připojen za větu.
- Ve větě se na něj odkazuje ukazovacím zájmenem nebo příslovcem.
- Od věty se odděluje čárkou.
Příklady:
- K moři, tam jezdíme každý rok.
- Filmy, ty jsem měl ze všech nejraději.
- Je tam opravdu pěkně, na venkově.
- Je toho opravdu mnoho, toho učiva
- .
2) Oslovení
- Jedná se o slovo (případně skupinu slov), které označuje, ke komu se obrací výpověď.
- Oslovení bývá vyjádřeno 5. pádem a může být rozvito přívlastkem.
- Obsahovým významem souvisí s větou.
- Do věty je oslovení vloženo nebo k ní připojeno.
- Není rozvíjejícím členem věty a může stát i zcela samostatně.
Příklady:
- Pavle, pospěš si!
- Milý kamaráde, děkuji Ti za přání.
- Kde jste se, kluci, tak zmáčeli?
- Vítám Tě, Honzo.
- Milý kamaráde! Vítám Tě.
3) Vsuvka
- Jedná se v podstatě část textu, která je do něj vsunuta jako nějaká vedlejší informace, hodnocení, zpřesnění apod.
- Jedná se o větu nebo slovní výraz, který souvisí významově s obsahem věty, ale není do věty mluvnicky začleněna.
- Od věty se může oddělit čárkami, pomlčkami nebo bývá v závorce.
Příklady:
- Oni spolu byli, jak se říká, jedna ruka.
- Já jsem na to, musím se přiznat, zapomněl.
- Bylo to, zdá se mi, minulý rok o Vánocích.
- Stalo se to, tuším, včera odpoledne.
- Pozdě večer, mohlo být tak dvanáct, jsem slyšel nějaký hluk.
4) Věta neúplná (elipsa)
- Jedná se o nevyjádření toho, co by v úplné větě mohlo být.
- Vynechaná část jednoznačně vyplývá ze souvislostí.
- Jedná se o větný celek, ve kterém není vyjádřen důležitý větný člen (zpravidla přísudek).
- Často se objevuje v mluvené řeči, zejména v odpovědích na doplňovací otázky.
Příklady:
- Nevím co dřív. (Nevím, co mám dělat dřív.)
- Ptal jsem se ho, ale on nic. (Ptal jsem se ho, ale on nic neřekl.)
- Kdo to byl? Jirka. (Byl to Jirka.)
- Koho tam pošleme? Lenku. (Pošleme tam Lenku.)
5) Osamostatněný větný člen
- Jedná se o větný člen dodatečně připojený za větu a oddělený tečkou (pauzou).
- Často vzniká poté, co mluvčí výpověď uzavře a následně ji ještě doplní.
- V mluveném projevu je oddělen klesavou melodií.
Příklady:
- Sejdeme se u divadla. V devět.
- O prázdninách pojedeme na Moravu. Do Mikulova.
- Držela v rukou dopis. Od Petra
- .